Letos jsme se na zimní soustředění přemístili do Malé Morávky v Jeseníkách. Strašidelné vize, že budeme běhat „na suchu“ se nenaplnily díky moravskému „ledovci“ Praděd. Velkou změnou pro všechny bylo, že jsme byli ubytovaní pod jednou střechou. Nicméně rozdělení a obsazení pokojů slibovalo zajímavý týden – např. všichni žáci se rozhodli spát pohromadě v jednom pokoji, dorostenci byli na pokoji vedle mužů (to si vyzkoušeli již vloni), vedle byl pokoj starších holek a tak nakonec nikomu nevadilo, že trenéři jsou sice v doslechu i dohledu, ale přece jen na druhém konci chodby.

Program byl stejný jako v minulých letech – rozcvička, běžky, navečer běh nebo trenažer. Na běžkách se trávila většina dne, protože se jezdilo skibusem na Praděd a zůstávalo se tam co nejdéle. Hned první jízda ukázala kouzlo této cesty – při větším množství cestujících v uličkách autobusu se mohli mnozí na sebe tisknout (jen běžky nějak zavazely) a v zatáčkách, kdy se někteří nemohli držet držadel, tak se chytali, případně objímali souseda.

V pondělí jsme tedy s nadšením vyrazili na Praděd. Utvořily se skupinky a ty pak zůstaly stejné po celý týden. „Nejpočetnější“, ale zato i nejsilnější skupinka byli 2 muži + 1 junior – Kuba, Peťa, Želva. S těmi jsme se my ostatní moc nepotkávali, protože oni to brali ve „velkém stylu“ – což si udrželi až do závěrečné jízdy. První den se vydali na opačnou stranu než ostatní, po hřebenovce až na Dlouhé stráně.

Další skupina byli dorostenci, kteří se rozhodli letos prohánět Pepu (nebo on je) – oba Martinové, Vodník, Tom, Dan a Ševča. Díky vzájemným honičkám se jim podařilo najezdit taky dost kilometrů a ani netušili, co se v nich vlastně skrývá!

Skupina nejkrásnější – holky – Gabča, Zuzka M. a Barča si rychlost nahrazovala „nejdokonalejší“ přípravou na běžky: namalovat, učesat, vyžehlit vlasy (a pak na ně narazit čepici:)). Ale i ty postupně zvyšovaly své úsilí i na lyžích!

Starší žáci – Peťa Skalňoš, Honza, Filda a Radim těžce proháněli dorostence, vždycky aspoň část trasy. Brali to zodpovědně a hlavně boj mezi nimi navzájem byl často neúprosný (což nedávali na sobě znát – vždyť to přece jelo samo!)

Další skupina měla také své „nej“ – největší pokrok (když pomineme úsilí Gabči…) za celý týden: Danka, Valča (i když ta je mazák), Klárka i Vítek to na konci týdne zvládali úplně lehce. A tak první den jsme se podívali do blízkosti Pradědu a obhlídli neznámé stopy. Dorostenci i žáci se pak dostali i na Švýcárnu a někteří i dále. Navečer se šlo běhat, někteří ještě i na trenažer a někteří si to vyšlápli i do obchodu, aby zjistili, čím je vůbec zásobený… Po předchozím – nedělním večeru již chatě nehrozilo spadnutí (pan správce v neděli zasáhl „tvrdou“ rukou:)) a i tak zábava byla veselá.

Druhý den nás přivítalo sluníčko a modrá obloha! Na Pradědu bylo nádherně a protože již všichni znali stopy, tak jsme do nich vyrazili plni nadšení. Chlapi vyrazili na další dlouhé kilometry, které potom večer zábavně popisovali – hlavně sjezdy. Želva je bavil nejen svou jízdou, ale i svými řečmi – „Lidi v Africe nemají vodu a já se tady po ní kloužu!“, „Vypadám jak Kokosy na sněhu“, „Jen se dívejte hvězdy, Želva, starej polárník vám to ukáže“. Největší zážitky pak měli ze svých pádů na sjezdovce a z okolních lyžařek:)Při tom všem ještě stíhali vnímat,která byla hezká a která jim věnovala pozornost:)

Dorostence Pepík vytáhl na Červenohorské sedlo. Vodník sice po pondělní zkušenosti tvrdil, že to URČITĚ nedojede, ale vrátili se všichni:) Asi ho hnalo vědomí, že mu zpočátku dýchá na záda Filda a kousek za ním Peťa S. Nakonec jsme jim museli zdržovat autobus, který stíhali v posledních sekundách (pan řidič byl hodný a čekal, co to šlo). Ale pak byli spokojeni sami se sebou, kolik toho uběhli.

Ostatní se pohybovali na trase Praděd – Švýcárna podle svých možností. Kluci dali vždy otočku a běželi naproti holkám, aby to měli všichni zábavnější:) Na Švýcárně se všichni vyfotili a užili si sluníčka. Tentokrát se odjíždělo zpět pozdějším skibusem a tak navečer šli na trenažer jen ti starší a odolnější. Večer se už hrály i hry (abychom zabránili dalším pokusům o zborcení chaty). Energie ale měli všichni najednou na rozdávání, zvláště po ukončení her! Vodník vypadal ráno, že umře cestou, ale nějakým zázrakem večer ožil. A žáci vypadali, že ani na běžkách vůbec nebyli! Sice prý nemohli spát kvůli těm starším (:)), ale nevypadali, že by jim to nějak vadilo, právě naopak…. Jediný, kdo zalehl a usnul byly menší holky. To bylo vidět, kdo aspoň pořádně makal! A tak se úterní večer pěkně protáhl, což si mnozí potom nejen pochvalovali, ale mají také plno zážitků, na které neustále vzpomínají… :)

Ve středu jsme se rozhodli využít blízké sjezdovky. Rozdělili jsme se na 2 skupiny – obě sjezdovky byly vedle sebe. Svahy byly nejen výborně upravené, ale hlavně prázdné. A tak jsme si to naplno užívali! Všichni se pak vraceli maximálně spokojení. Nejstarší kluci – chlapi si pak dali v další fázi dlouhý běh na Hvězdu, dorostenci opačným směrem do vesnice a pak ještě všichni trenažer. Trenéři se rozhodli je pořádně unavit :) A tak nejvíc řečí večer měla skupina starších žáků! Nejdřív plni energie zavřeli Jeňu v šuplíku pod postel (který to pak schytal ještě podruhé od rodičů…:)) a pak večer řešili své osobní „problémy“ s „majákem“ :). Ale tentokrát chata ztichla velice rychle….

Ve čtvrtek jsme měli stopy zasněžené čerstvým prašanem a tak se jelo skvěle. Všichni byli již zkušení a věděli, co je čeká a chtěli si to naposledy pořádně užít. Kuba s Peťou se vydali do Kout nad Desnou. Jejich cesta skončila asi 2 km před cílem – na asfaltu…. Závěrečný sjezd byl dlouhý, na ledu a hlavně ten led najednou končil! A tak oba brzdili svými těly na zemi. Peťa si odnesl pořádné odřeniny, protože už nestíhal udržet své tělo na ledu. Želva chytře tuto trasu neabsolvoval a makal v okolí Pradědu.

Dorostenci si zopakovali svou cestu na Červenohorské sedlo. Tentokrát si Pepík udělal dobrý časový harmonogram a zpáteční skibus stíhali v pohodě i s přestávkou na borůvkové knedlíky. Kluci zjistili, že to vlastně ani není tak daleko a namáhavé a že se jim běžky vlastně líbí. Ostatní – žáci i všechny holky makali mezi Švýcárnou a Pradědem a jako celotýdenní odměnu si naordinovali dlouhou přestávku taky na borůvkové knedlíky a borůvkový koláč. Gabča si dokonce cestou i zpívala a vůbec všechny holky měly úsměv na tváři! Že by i jim se běžky líbily?? :)

Zajímavý program měli tento den veteráni! Po snídani vyrazili „po svých“ do okolí, aby zvládli několik „výstupů“ na Praděd! :) Na chatu se vraceli okolo poledne zvesela a pan domácí to později barvitě líčil (prý se nějak zmenšila cesta)…. Z tohoto důvodu to pak byli oni, kdo večer nejdříve usnul.

A jako každý rok byl poslední večer věnován reji masek a různým hrám. Karneval i letos potvrdil stoupající úroveň a porota s potěšením konstatovala, že i ti mladší jsou stále lepší a úspěšně konkurují starším: nejmladší holky – Valča, Danka a Klárka si připravily výbornou, rýmovanou pohádku o Červené Karkulce – byly skvělé nejen tím, jak si vše pamatovaly, ale i divadelním výstupem! Martinové s Gabčou a Bárou zase předvedly svou taneční skupinu a zajímavou choreografii …. Protože to bylo náročné, museli ji asi „dlouho secvičovat“ na pokoji:) Dan pak všechny překvapil svým žonglérským vystoupením!

Největší divadelní zážitek ale všem nachystali Tom, Ševča a Vodník. Předvedli scénku od Monty Python – Návštěva u manželského poradce. Sevča byl manžel, Vodník manželka a Tom poradce. Jejich výkon byl obdivuhodný! Zahráli to skoro jako úplní profesionálové a zaslouženě si odnesli zvláštní cenu od poroty za skvělý herecký výkon.

Pak nás navštívila skupina Nightwork junior. Skládala se z našich žáků, kteří byli k nepoznání! Jejich kostým, náležité „vybavení“, rekvizity i celé vystoupení nadchlo úplně všechny. Mnozí rodiče by se podivovali (ti přítomní nestíhali zírat…), jak nadané a „vybavené“ mají děti :) A tak s písní Tepláky sklidili zasloužený aplaus.

Na závěr k nám zavítal Cirkus – v podání těch nejstarších. Mluvčí cirkusu Peťa představil akrobatku Zuzku, opičku Želvu a jejího cvičitele Kubu :)

Kromě těchto všech účinkujících se předvedly princezny, čarodějnice, kočičky a jiné krásné masky. Karneval se prostě povedl jako každý rok! :)

Po odmaskování masek následovaly hry a společná zábava! Velký úspěch měla hra na Upíry, která se hrála v prostorách celé chaty. A protože her byla spousta, i ti nejmenší zůstali hrát až do pozdní noci. Po skončení se zábava přesunula do pokojů….. Někteří mají největší zážitky právě z této části večera :) Vodník byl dokonce ochotný běhat na Praděd i několikrát! Toto přání se mu téměř splnilo druhý den ráno, kdy dorostenci za „odměnu“ získali bonus na soustředění – hned po ránu vyběhnout spoustu kopečků… A žáci je povinně museli sledovat z okna, aby věděli, co je může potkat na nějakém příštím soustředění :)

To už byl pátek – náš poslední den na horách. Dopoledne jsme ještě vyrazili na sjezdky, užít si posledního sněhu a lyžování. Všichni se v pořádku vrátili na oběd a balení, a tak jsme mohli zhodnotit, že soustředění bylo úspěšné a ve všech ohledech skvělé!

A ještě perlička na závěr:

  • po odjezdu, asi po 5 minutách jízdy autobusem volal pan domácí, že našel boty …
  • po dalších 5 minutách jízdy přišel Vodník: „Zuzko, já jsem tam nechal lyže i běžky….“ :)

Samozřejmě mu je ostatní naložili, protože on na ně vůbec nemyslel. Boty pan domácí dovezl na loděnici do Olomouce a Vítkovi doteď nechyběly….. :)

←
fotka