Letošní soustředění se po loňském úspěchu konalo opět na chatě Horník v Malé Morávce. Sněhu bylo moře, sluníčko svítilo kromě jednoho dne pořád a tak na závěr byla spokojenost úplně u všech.

Tady jsou stručně události jednotlivých dní:

Neděle – protože jsme letos přijeli dřív, tak jsme ještě odpoledne vyrazili na prozkoumávání běžeckých stop v okolí chaty, protože loňská zima bez sněhu nám to tehdy neumožnila. Sněžil nám nový sníh a my zjistili, že stopy jsou úžasně upravené, široké, takže holky u lyžování mohou i spolu stále kecat  Vyzkoušeli jsme mazání, které se zvláště Mare líbilo celý týden  Manžel Pepa pravděpodobně chtěl, aby si maximálně zvýšila fyzickou kondici  Večer si jen Pája stěžovala, že jí nějak nejede levá lyže a jestli jí teda Pepa ty lyže namazal! Pan domácí jen utrousil poznámku – jak teď poznáš, která je levá? 
Večer starší kluci se Zuzkou M. a Gabčou hráli Aktivity. Později prohlásili, že to byly nejlepší Aktivity, které kdy hráli. Smích se rozléhal po celé chatě. Jen my přihlížející jsme za tu chvilku nepochopili vůbec nic  Pravidla byla trochu pozměněná, ale důležité bylo, že se všichni bavili.

Pondělí – pro nás začalo velmi brzy – ve 2hodiny ráno. Někdo mě začal tahat z postele a strkal mi velký sešit pod nos. K tomu vydával nepopsatelné zvuky… Zjistili jsme, že Gabča P. nemůže mluvit, protože si vyhodila spodní čelist z pantů! Prý má s tím problémy, ale zatím se jí to vždy podařilo nahodit zpět. Jen tentokrát ne. Dodnes tvrdí, že jen zívala  Nastal kolotoč hledání noční pohotovosti a my zjistili, že to je téměř nepřekonatelný problém. Nakonec o půl 3 ji Pepa odvezl do Krnova. A jak odjeli, propukla Mare v neskutečný smích…. Po dotazu, čemu se tak směje řekla, že když slyšela, že se ptám na vyhozené panty, tak hleděla na dveře a přemýšlela, co že Gabča dělala a které ty dveře zničila Naštěstí se vrátili v 6 hodin oba dva – Gabča už se zavřenou pusou Tím se nám vrátila dobrá nálada a tak se není čemu divit, že ranní konverzace manželů Solařových byla velmi veselá: Mare – mám pytle pod očima. Pepa – ukaž? Mare – až mi ukážeš svůj
K tomu byl krásný slunečný den a my se všichni těšili na běžky. Starší kluci vyrazili na Alfrédku a Skřítek. Svůj kritický den si tentorkát vybral Želva – je tak silný, že při odrazu si zohnul hůlky do pravého úhlu a pak nadával zbytek jízdy. Ale nevzdal, jen štěstí, že se v blízkosti nepohyboval nikdo cizí, protože vzduchem lítala všechna možná slova. My ostatní jsme se vydali na prozkoumávání cesty do Karlova, obhlídli jsme tam sjezdovky a užívali si nádherného počasí. Někteří se učili jezdit na běžkách, mnozí na nich stáli poprvé. Největší zážitky byly při jízdě z kopce. Pája byla vděčný objekt fotografování  Pády byly opravdu hodně zajímavé. A tak to zůstalo i celý zbytek týdne – pokaždé stálo za to stát po kopcem a sledovat přijíždějící – ať to byl kdokoliv od nás
Večer se hrálo pár her – u Vodníka měla největší úspěch hra „Já volám Pepíčka“ – skončil s rukou pomalovanou trestnými body. Pak se hrála hra – předávání mince čelem, bez pomoci rukou  Moooc zajímavé! Některé fotky ve fotogalerii jsou vypovídající (Zuzka M. s Vodníkem vypadají fakt dobře)

Úterý – ranní rozcvička se konala v mrazivém počasí. Netušili jsme, že bylo – 20stupňů, ale bylo krásně slunečno. Měli jsme naplánovaný výlet na Praděd. Chlapi a junioři se vydali od chaty přímo na běžkách – vybrali si tu nejstrmější cestu, která mohla být. Svým zážitkem nás pak bavili celý večer. Jejich zkušenost se pak také projevila na karnevale – Tom cestou přes mobil sledoval na GPS kam mají jít, Kuba to jistil kompasem, takže našli aspoň cestu na sever  Pepa se málem ztratil a mnozí si přivezli krvavé puchýře. Převýšení na 6km měli 700m a když panu domácímu řekli čas, za jaký to zvládli, tak je jen souhlasně pochválil, že jsou fakt dobří. Pro nás bylo úspěchem, že se všichni nakonec vrátili.
My ostatní jsme si dali tradiční trasu na Švýcárnu a všechny popoháněla myšlenka na výborné kynuté knedlíky s borůvkami. Nejvíc si na nich pochutnaly žačky  Mare měla tentokrát skvěle namazané, protože přes vosk od svého muže si půjčila a namazala podle Rádi – mladšího žáka. Byla to její nejlepší jízda týdne Túra některé tak zmohla, že na chatě místo odpoledního běhu usnuly – Barča s Pájou. Holky jsou ale tak zodpovědné, že chtěly jít i v 8hod. večer, když se probraly Večer měl největší úspěch Twister. Zvláště, když „točil“ ručičkou Želva…. Proto byla dvojice Martin + Martin tak propletená, že jediné štěstí je, že oba jsou bývalí gymnasti. Kluci hledali, která končetina je vlastně jejich a často si je pletli. Nakonec ani nevěděli, která je pravá a levá Nejdelší hru měla Pája s Marťou S. A když Marťa S. hrál s Honzíkem, tak prohlásil hlášku dne – chci cítit Tvé teplo Což samozřejmě myslel s nadsázkou! 

Středa - zase nás probudil krásný slunečný den. Junioři a dorostenci vyrazili s Pepou na Hvězdu a chlapi na Alfrédku. My se vydali taky směrem na Hvězdu. Ráno se Gabča P. ptá Pepy – jak je dlouhé to stoupání? Pepa – 100metrů! Já – znáš Pepu? Přidej jednu 0! Pravdu jsem měla já… Cesta tam byla pro nás v podstatě stále do kopce a tak nazpátek dostala Gabča pokyn – když budeš padat, padej dozadu, ne na pusu! Vyrazili jsme, sjezd to byl úžasný, krásná široká stopa, užívali jsme si to všichni. Jenže pak došla zpráva – Gabča spadla, teče jí z nosu krev! Naštěstí pusa zůstala na svém místě  Zhodnotili jsme, že ten výšlap za to stál. Jen tradičně si to nejvíc „užívala“ Mare. Prohlásila památnou větu – „připadám si jak na trenažeru na běžky. Jedu, makám, ale v podstatě stojím na místě“ Takže kdo si chce zatrénovat na běžkách a ne jít někam daleko, stačí dát namazat lyže Pepovi 
Odpoledne byly naplánované sjezdky a odpočinek. Na některé začala doléhat únava. Zvláště po tom, co se klukům cesta na Hvězdu protáhla a vrátili se víc jak o hodinu a půl později, než si mysleli. Někteří toho měli plné zuby a i když se odhodlaně vydali na sjezdky, tak to raději ukončili dříve. Večer byl na chatě velice rychle klid.

Čtvrtek – byl to jediný den, kdy se zatáhlo a foukalo. Junioři se dali směrem Alfrédka, chlapi nejdřív na Hvězdu a pak za nimi na Alfrédku. Dorostenci už zůstali s námi ostatními a jeli jsme směr Karlov a pak se jezdilo ve stopě v lese, aby na nás tolik nefoukalo. Zhodnotili jsme, že největší pokrok udělala mladší Gabča – ta nikdy nestála na lyžích a ve čtvrtek to již na běžkách zvládala skvěle. Ale zlepšili se všichni! Starší kluci dojeli až dopoledne. Mladší šli pak na sjezdky, pokud chtěli. Nakonec se ale všichni sešli u stavby obrovského sněhuláku, který měl i běžky. Stavba skončila tradičně – házení se do sněhu, krmení sněhem a jiné, podobné hrátky  Martinové si na závěr zaskákali salta do hlubokého sněhu.
Všechno směřovalo k večeru a k tradičnímu karnevalu. Letos nás navštívili:
Partička ( Filda, Honza Š., malý Ráďa), proběhla velká módní přehlídka Kraviček (Valča, Lenka, Pája, Barča, Klárka, mladší Gabča) s moderátorkou Dankou. Jako jejich garde a uvaděč jednotlivých soutěžících se jim nabídl Kuba. Vítězkou byla zvolena Klárka Dál za námi s „Možná přijde i kouzelník“ – přijeli herci Kaiser s Lábusem (Honzík s Ráďou), kteří si zahráli na paní učitelku a žáka. Situaci měli obzvlášť těžkou, protože přítomní se aktivně účastnili jejich „zkoušení“  A pak jsme měli představení o tom, jak se vlastně chodí na Praděd – Vodník a Tom turisti-běžkaři (Tom se svou GPS v mobilu), nachystané byly 3 laviny (Želva, Martin S., Ševča), Zuzka M. s Marťou představovali některé jiné běžkaře-účastníky a Kuba s Gabčou P. byli počasí. Počasí Vodníka velice překvapilo – na horách samozřejmě může pršet…(kýbl vody), může i sněžit (2 hrnky mouky na Vodníkovi) a může taky spadnout lavina! Nakonec Vodníka zavalily laviny všechny tři 
Kromě toho nás navštívila spousta princezen, pirát apod. Od veslařů nejmladší byla princezna Terezka, která vystoupila s dědou Jirkou  Společně přednesli básničku a Jirka Otépka k tomu přidal několik dalších veslařských, vlastních básniček – např. o dorostenkách, o p. Pátkovi aj. Básničky měly ohromný úspěch! Kočička Anička nám pak krásně zatancovala.
A nad vším měly dozor 2 zdravotní sestřičky, které zachraňovaly turistu Pepu 
Po karnevalu se hrály ještě hry a poslední večer u starších pokračoval do pozdních hodin  Někteří si pak ráno „za odměnu“ zaběhali kopečky. Ale všichni ve zdraví přežili 

Pátek – zase slunečný, krásný den, tentokrát už bez rozcvičky. Původně se počítalo i s běžkami, ale sníh byl poměrně rozměklý a tak zůstalo u sjezdek. Všude v okolí se válely mraky a jen my se slunili pod sjezdovkou jako někde u moře. Užívali jsme si poslední hodiny na horách a byli rádi, že to všichni ve zdraví přežili. Spokojeni byli snad úplně všichni, jediné rozčarování bylo z toho, že musíme domů.